Simba/Enjolras

5. prosince 2017 v 19:42

Hráčka: Nathy - Jméno: Elias Warren - Práce: Restaurátor, válečný veterán - Věk: 25 let - Fc: Aaron Tveit
Stránkami z pohádkové knihy s šelestem listujete až narazité na stránky, umně vykresleny africké ornamenty. Pozastavme se u těch afrických ornamentů, u Afriky konkrétně. Kdesi v africké poušti ční majestátní skála, Lví skála a právě zde se odehrává náš příběh. Všechna zvířata se přišla podívat a poklonit před jejich novým vládcem, kterého přivedl na svět Mufasa a jeho družka Sarabi, zraky nejrůznější zvěře se upřeli na malé lvíče, malého prince Simbu, které ve svých tlapkách držel pološílený opičák Rafiki. Byla to chvíle slávy, kterou lvíčátku dopřáli, aniž by tomu všemu rozuměl, tomu kým vlastně je a jediný, kdo při ceremonii chyběl, byl jeho strýc Scar, narození té malé chlupaté kuličky mu poněkud zkřížilo jeho dosavadní plány. A malé lvíčátko,postupem času rostlo, stával se z něj zvědavý tvoreček, který své rodiče budil v nejméně vhodnou dobu a zkoumal všechno a všechny. Řekli byste, že nemá nepřátele.
Jedno ráno však bylo jiné než ty ostatní, jeho otec, k němuž velmi vzhlížel, s ním vystoupil až na samý vrcholek skály, kterou obývali s ostatními členy jejich smečky. Vysvětlil mu pravý důvod jeho bytí, jeho budoucí úkol. "Podívej, Simbo, všude tam, kam dopadá světlo, je naše království a panování králů se podobá sluneční dráze. Jednoho dne, Simbo, i moje slunce zapadne a novým králem se staneš ty." Vysvětloval mu, co je to Velký koloběh života, že vlastně všichni žijící jedinci, každý tvor sám o sobě je důležitý. Tuhle příjemnou rodinnou idylku vyrušil až modrý papoušek Zazu, majordomus jeho otce, kterému Simba zcela běžně šechral mandle a nejen obrazně řečeno. Papouch jeho otci oznámil, že hyeny, které mají na jejich území vstup zakázáno se odvážili dál než by to bylo přípustné. Mufasu to nazlobilo a přestože chtěl Simba svému otci dělat doprovod, byl králem zvířat hrubě napomenut a odkázán do péče užvaněného modrého opeřence.
Simba se mu brzo ztratil z dohledu a zatoulal se až ke svému strýčkovi Scarovi, který, jak už víme ho neměl příliš v lásce. Ne, že by to malý princ věděl. Chlubil se svému jedinému strýčkovi s tím, co se dozvěděl od Mufasy a zlý zloun Scar toho využil ve svůj prospěch. Pěkně popostrčil Simbovu zvědavost a prozradil mu, co se nachází za hranicemi, kam měl mladý lev zakázáno chodit. Sloní hřbitov byl nebezpečným místem pro malé lvi.
Lvíče se samo sebou tvářilo jako neviňátko, ale jakmile se mu naskytla příležitost, umluvil svou kamarádku, malou lví slečnu Nalu, aby ho doprovázela na to velmi nebezpečná a samo sebou neuvěřitelně zajímavé míst - Sloní hřbitov. Rodičům namluvili, že půjdou hrát k napajedlu. Maminkám se to nezdálo, ty jejich nadšené tváře a tak obě mláďata svěřila pod papouščí pohled Zazua. Nebylo složité se třepotálka zbavit, stačilo odvést pozornost a... cesta byla volná, dvoučlenná výprava zamířila rychle k tomu zapovězenému místu.
Z celého výletu se stala poněkud větší průšvih, Nala a Simba upoutali pozornost tří uslintaných nemyslících potvor, které si z malých chlupáčů, chtěly udělat večeři a ze Zazua, který své nezbedné svěřence našel, měl být chutný zákusek. Chvíli to vypadalo, že těm pitomám pitomým dvojice nezkušených lovců uteče. Karma, ale jak se zdá není zas taková svině a před strastiplným osudem je zachránil zásah Mufasy. Nicméně ještě horší než představa večeře tří hyen byla lekce, kterou mu jeho otec dal. Ještě nikdy ho neviděl tak rozezleného a... zklamaného. A to jen proto, že chtěl být stejně statečný jako jeho velký slavný táta. "Simbo... být statečný neznamená vyhledávat nebezpečí." Jeho tatínek mu slíbil, že budou vždycky spolu, za jakýchkoli okolností, že i potom, co umře na něj bude vždycky dohlížet. Jakoby snad věděl, co příjde a že to nebude trvat moc dlouho "než jeho slunce zapadne."
Simbova aférka s hyenami se brzy mezi lvicemi rozkřikla, vůbec z toho měl větší problémy a jedna z mála možností, jak se dostat z dohledu maminky lvice nebo tatínka Mufasy byla procházka k buvolí rokli, hlídal ho strýček, který mu oznámil, že má Mufasa pro Simbu překvapení, byl však domluvený s hyenami, které polekaly buvolí stádo. Stádo se nekoukalo na pravo na levo, řítilo se do rokle, v cestě mu stál jen Simba. To byl od Scara mistrovský tah, věděl, že Mufasovi láska k synovi nedovolí, aby se ho aspoň nepokusil zachránit. Zabil by dvě mouchy jednou ranou a přitom... Přitom by to vypadalo jako neštěstí, nehoda. Lvímu králi se, ale podařilo přesně to,
Zabil by dvě mouchy jednou ranou a přitom... Přitom by to vypadalo jako neštěstí, nehoda. Lvímu králi se, ale podařilo přesně to, s čím jeho zjizvený bratr nepočítal. Zachránil svého syna před splašeným stádem a sám, ale sám při tomto nelehkém úkolu zahynul, spadl ze skály, tudíž je jasné, že pád nemohl přežít. A Simba? Ten mohl z bezpečné vzdálenosti pozorovat jak jeho tatínek, silný lev padá... a padá. Byl to děsivý pohled.
Jeho strýc, který přišel moc pozdě, neměl tedy šanci Mufasu zachránit, Simbovi řekl, že Mufasova smrt je jen jeho vinna, vystavoval se nebezpečí, kdyby si dával pozor, jeho otec by určitě ještě žil. "Uteč, uteč pryč a nikdy se nevracej!" řekl mu. A vyděšené malé lvíče ho samozřejmě poslechlo.
Bezcílně se toulal pouští, pravděpodobně by umřel, kdyby ho nenašla prazvláštní švihlá dvojice. Surikata Timon a jeho kamarád, prase bradavičnaté Pumbaa. Ze Simbi, Pumby a Timona se hodně rychle stali nerozluční kamarádi, ti dva ho sice nemohli učit běžným lvím dovednostem, nicméně ho příjali mezi sebe a dali mu domov. Vše by mohlo být naprosto báječné, kdyby mladého, teď už téměř dospělého lva, který se nechoval jako lev, nedostihla minulost v podobě jeho kamarádky Naly. Obě mladá individua k sobě pocítíla takový prapodivný druh citu, dalo by se tomu říkat láska. Vše se, ale znovu zkazilo, když Nela po Simbovi požadovala, aby se vrátil s ní a čelil Scarovi, který spolu s hyenami všechno ovládá. Vysvětlila mu, co se po jeho útěku stalo, jak mizerná je teď situace lvů.
Simba, ale věděl, že se svým návratem by se také musel přiznat k vraždě, kterou ač nerad, spáchal. Navíc byl už dávno někým jiným, kapitola "následník" byla uzavřená. Aspoň to si myslel… A Nala? Tu od sebe odehnal, až moc mu připomínala bývalý život, čeho se vzdává.
Pamět mu vrátil až pološílený opičák, který Simbu několika dobře mířenými ranami do hlavy donutil změnit priority a také mu umožnil znovu mluvit s dávno zesnulým otcem. Bez toho, aby to oznámil svým dvoum pěstounům se vypravil čelit Scarovi.
Úplně bez povšimnutí se mu, ale zmizet nepovedlo, Nala zřejmě věděla ještě dřív než on, jak se její dávný kamarád rozhodne, jen díky ní se tedy dozvěděli o převratu mezi lvi také jiní tvorové. Simba měl tedy posilu nejen mezi lvi, ale také v jistém klanu surikat. Mufasova smečka, které Scar slušně hýbal žlučí se rychle přidala na stranu svého právoplatého vůdce a přestože hyen, které se spolčili se Scarem byla přesila, lvům se nakonec podařilo vyrovnat početnou absenci a samý závěr? To byl samozřejmě souboj mezi strýcem a jeho synovcem.
Nejdřív to vypadalo, že se oba lvi naprosto barbarsky servou, hlava nehlava, ale jelikož byl Simba přeci jenom největší kladňas, tak dal svému strýci… vlastně ne, předložil mu stejnou relativitu, jako on jemu. "Uteč, Scare. Uteč pryč a nikdy se nevracej!" Scar byl však velký zloun a co dělají největší zlouni? Správně… Útočí pěkně zezadu a tak to udělal i tenhle zlý lev. Simba se, ale k jeho smůle otočil, kdy neměl a Scar letěl dál než chtěl. Mohl to přežít… kdyby ho nezradili vlastní nohsledi, Simba mohl jen pozorovat, jak divoké bestie rvou na kusy toho zrádce, který kdysi býval jeho strýcem.
A pak? Každá pohádka musí mít šťastný konec… I ta naše, lví král se vrátil zpět na své právoplotné místo s Nalou jako družkou po svém boku. Dokonce to vypadalo, že budou moci žít v klidu a pohodě, dokonce I rok potom, co se vše vrátilo do původních kolejí a po smrti jeho a Nalina prvního syna Kopy vlastně všechno začalo brát na úplně jiných obrátkách… Jednoho dne zkrátka zmizel. Nemohla za to kletba Gimmů, kdepak… Nicméně… Byl to špatný vtip spisovatelů? Simba se do lidského těla dostal dřív než měl a vlastně i o vzpomínky přišel dřív než by bylo vhodné.
Jeho novou identitou byl Enjolras. Novým posláním pak nic menšího než revoluce. Byl jedním z úzké skupinky přátel, která plánovala převrat v tehdejší stoce Evropy, Francii. Jejich hnací silou byl vztek a pak také nutnost sledovat rodnou zemi, která zjevně trpěla, strádala.
On a jeho přátelé podněcovali vzpouru proti nespravedlivé vrchnosti. Co bylo krásnějšího rozkvět? Les Amis musela jen čekat na svou příležitost a ta nastala ve chvíli, kdy zemřel generál Lamarque. Jeho smrt byla jiskřičkou, která zažehla plamen.
Ulice byli klidné, jako každého jiného dne. Tedy aspoň do chvíle dokud se nerozezněl nápěvek buřičské písně, která odhalila… zkrátka veškeré plány utlačované francouzské mládeže. Rudý prapor a vzdor. To je přeci znak revoluce! A barikády! Lid se k nim připojil, házeli jim z oken nábytek, který na stavbu této kolosální stavby potřebovaly. A aspoň na malou chvíli se zdálo, že se celá situace obrátila v jejich prospěch. Tedy až do večera.
Jeden muž z lidu, který se k nim z vlastní vůle přidal vyzvěděl tajné informoce a polohu protipovstaleckého odboje. Ty krysy měli prostý plán, nechat je vyhladovět a pak je bez námahy zabít. Revolucionáři by snad této zprávě uvěřili, kdyby, ale jeden z nich, pouhý chlapec, dítě bludička neodhalil pravou identitu jejich dobrodince. Nejednalo se o nikoho jiného než o špicla nasazeného jejich nepřáteli. Měl proniknout do jejich řad a… nepodařilo se mu to. Na Enjolrasův rozkaz musel čekat na soud. O jeho osudu měli rozhodnout občané.
Útok, který přišel ze strany jejich nepřátel je tedy nepřekvapil. Neměli by šanci a všichni do jednoho by zemřeli už té noci, kdyby však četníci postrádali pud sebezáchovi. Ale jistá smrt, jak pro chlapce z barikády tak pro ně, jenom kvůli pár sudům se střelným prachem? Byla dostačnou hrozbou. Na jeden večer byl vyhlášen klid zbraní. Revolucionáři si mohli odpočinout a… jen čekat na další vlastence, kteří se k jejich povstání přidají. Přidají…
Druhý den revoluce. Povstalci neměli střelný prah a slibované posili? Nepřicházeli, jak jim řekl jeden voják, Pařížané spali ve svých postelích a jejich osud? Smrt. Proč by měli odhazovat své životy pro ideál, který nikdo neuznává, proč mají umírat zbytečně? Už takhle někteří z nich zemřeli - malý Gavroche. Eponine. A odezva barikády? "Na naše místo nastoupí jiní."
Tak tohle byla slavná revoluce a jejich osud? Smrt… Tedy smrt… Byla úplný konec? Pro něj ne, jelikož se on i jeho druhové právě ve chvíli, kdy umírali přenesli do Storybrooku. Už několik let leží v kómatu, prý válečné zranění. Probere se?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama