Victor Frankenstein

8. prosince 2017 v 19:19 |  Postavy

Hráčka: Elle - Jméno: Franklin Godwin - Práce: Doktor magor - Věk: 23 let - Fc: George Blagden
Žil byl kdysi jeden chlapeček, který se až příliš moc zajímal o lidskou anatomii. Stal se jí dokonale posedlý. Chtěl vědět, jak co v lidském těle funguje, ale velký mezník v jeho životě přinesla smrt jeho matky. Od té doby jej zajímalo, jak by mohl přivést mrtvého zpět k životu. Jak rozdmýchat vyhaslou jiskru a zažehnout nový plamen. Nebylo tudíž divu, když se z Viktora Frankensteina stal doktor Viktor Frankenstein. Smrt jeho matky jej užírala jako každé dítě, ale po tolika letech už si téměř ani nepamatoval jaká byla. Přesto si jí přál vrátit k životu. Jeho otec i bratrové si mysleli, že zešílel. A ono to mohla být i vcelku pravda, jelikož se jako šílenec dost často choval. Mluvil si sám pro sebe, máchal rukama rychleji než Martin Rota, když se rozvášní a když už někomu něco vysvětloval, chrlil to ze sebe tak rychle, že ani jeho vlastní rodina nestíhala jeho myšlenkovým pochodům. Díky tomu jej také raději poslali … pryč. Otec mu zařídil byt hodně daleko od jejich zámku, aby svou šíleností ještě nenakazil své starší bratry. Kdyby snad Viktor nebyl takový polosociopat, snad by se ho to i dotklo, ale v jeho případě mu dokonale vyhovovalo, že měl klid na své experimenty. Začal s nimi doma, kdy se snažil rozhýbat lidská očka pomocí elektrošoků. Se svým vybaveným bytem mohl zajít dál. Mohl si sestavit svou vlastní lidskou hlavu z různých mrtvých kousků, které vyhrabal z čerstvě zakopaných hrobů. Každý den do ní napral několik voltů a každým dnem zvyšoval dávku až se konečně po měsíci dočkal záchvěvu. Jedno oko z celé hlavy mrklo. Mrklo na něj a Viktor z toho byl u vytržení. Byl tak nadšený, že se vydal na malou procházku, aby svou radost rozchodil. Na jednom náměsíčku si všiml jednoho tyrana, který týral nebohého hrbáče. V jiných dobách by mu to bylo ukradené, ale pomocník by se mu hodil a hrbáč mu jistě bude natolik vděčný, aby po něm toho příliš nechtěl. Proto jej od tyrana slušně zrekvíroval. Sledoval je až k jejich malému domečku, aby se tam v noci mohl vkrást a hrbáče ukrást. Od té doby se hrbáč Igor stal jeho pomocníkem. A vcelku šikovný a chytrým, až jej to samotného udivilo. Nebyl to takový debil za jakého jej měl. Díky němu se mu podařilo rozhýbat hlavu, kterou pojmenovali Puck. Když už hlava mrkala, hýbala vším, čím hýbat mohla, rozhodli se, že jí obdarují hlasivkami. Aby se obohatili o to, jak se taková hlava cítí. Igor mu sehnal hlasivky bývalé mrtvé zpěvačky z ulice, které připojili k hlavě. A jak ta jim zapěla. Celých pět vteřin než celá hlava vybouchla. Tak nebohého Pucka zakopali na zahrádce než se Viktor rozhodl zajít dál. Vytvořit novou lidskou bytost. Díky ní by věděl, jak postupovat k navrácení mrtvého k životu a poté by věděl, jak vrátit svou matku. Bez jediné chybičky, přesně takovou jaká byla. Blonďatý anděl, jediná osoba, kterou kdy miloval. Dobrá, i Igora začal svým způsobem milovat. Jako svého bratra. Když už mu Puck vybouchl, musel tu díru něčím zalepit. Celé měsíce navrhovali člověka, kterého mínili stvořit než byli připraveni k dalšímu kroku. A tím bylo sehnat všechny potřebné lidské části. Nesměli to být žádné chybné součástky, vše zdravé a celé. Shánění všeho potřebného jim také nějaký čas zabralo. Celkově pár měsíců. Co naplat, byli připraveni a mohli se pokusit o nemožné. Věděli, že nyní musí využít sílu blesků. Proto potřebovali i lepší místo. Vypravili se na jeden dlouho opuštěný hrad, který jim byl dobrým útočištěm a dobrým místem, kde se mohli pokusit o zázrak. Ale hrátky na Boha sebou vždy nesou negativní odezvy. Ve vesnici dost lidí naštvali nebo spíše pobouřili a tak se museli, co nejrychleji zdekovat na již zmíněný hrad. Po uspořádání všech věcí na hradě, se Igor s Viktorem dali do sestavování nové lidské bytosti. Hlavu na krk, údy k tělu, orgány dovnitř, žádný ven. Nastal den D! Den D s nehorázně se hodící bouřkou, která otřásala zemí. Nebylo lepšího počasí, které si mohli přát. Prozatím mrtvé tělo položili na kovovou desku a vyzdvihli ho do dostatečné výšky, co nejblíž k bleskovému divadlu. Další železa byli zabodána v jeho těle, aby blesk věděl, kam uhodit. Nemuseli dlouho čekat. Mnoho blesků udeřilo a mnoho zasáhlo cíl. A tělo ožilo! Žije to! Žije to! Jenže oživený člověk či monstrum, jak by se dalo nazývat, bylo nepřipravené na život. Začalo to sebou házet, deska se s ním utrhla a on spadl z několika metrové výšky na tvrdou kamennou plochu. Viktor se ulekl, že se jeho skvělý výtvor, jeho dítě zabilo, ale monstrum bylo v pořádku. Nezraněné, přesto stále zmatené a vyděšené. A co dělají zvířátka, když mají strach? Útočí. Jeho nový otec se mu pokusil pomoc a on na to odpověděl jediným vděkem, který ho v momentální chvíli napadl. Mrštil s ním přes půlku místnosti, kde si Viktor dokonale vyrazil dech. A samozřejmě nalámal i pár kostiček. Přesto se svého snu nevzdal. Neuznal, že pochybil. Za to Igor prozřel. Snažil se Viktorovi vymluvit, aby monstrum následoval, ale šílenému stvořiteli nebylo pomoci. Zanechal Igora za sebou a celý pomlácený se vydal za Prométheem, jak své dítě pojmenoval. Pronásledoval jej dnem i nocí. Ať se monstrum hnulo kamkoliv, Viktor byl za ním. Ale zcela podcenil svá zranění. S každým dalším dnem zpomaloval a zpomaloval a Prométheus se mu ztrácel a ztrácel. V nehostinné zmrzlé pustině už nemohl dál. Jediné čeho byl schopen, bylo svalení se na promrzlou zem, kde mohl jedině umřít. Akorát že neumřel. A jak došlo k takovému zázraku? Díky kletbě, která ho přenesla do Storybrooku, kde svá zranění vyležel v nemocnici, ve které sám byl doktorem. Doktorem, který si pamatoval zcela jiný život než který prožil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama